Domů
2.02.2009
Lidská fyzická atraktivita z pohledu evoluční psychologie
Dnes výjimečně uveřejním na svém blogu příspěvek od někoho jiného, od svého ženského alter-ega (zasvěcení ví :) ). Jde o práci psanou pro předmět Komparativní psychologie a týká se tématu fyzické atraktivity, které mě taktéž, podobně jako autorku, nesmírně zajímá. Text nahlíží na problematiku prizmatem evoluční psychologie vycházející z vývojového pohledu na lidskou mysl i kulturu ovlivněného neodarwinismem. No, snad si počtete.
Celý článek
Zapsal: peyraq
2.02.2009, 16:29:00,
Komentáře (0)
Předmět s poetickým názvem "Duševní hygiena" na naší škole vyžaduje k ukončení napsat práci na jedno z několika velmi pofidérních témat. Po studentech se chtějí tři stránky o něčem jako "Moje životní filozofie" nebo "Smysl života" a tak podobně. Osobně jsem si vybral něco, o čem by třeba i stálo psát, "Volba profese psychologa". Jak moje esej dopadla? Podívejte se sami...
Poslední dobou jsem na různých webových diskusích narážel na odkazy na záznamy přednášek z 
Není tomu tak dávno, co jsem dočetl učebnici od Roberta Sternberga s názvem Kognitivní psychologie. V této bibli neopomněl zmínit autor svou vlastní teorii inteligence a připojil k ní i odpovídající kritiku jiných kapacit v oboru. Teď se mi dostala do rukou práce zaměřená trochu lidověji. Kniha Úspěšná inteligence nejprve ostře odmítá současnou koncepci IQ používanou v testech na amerických školách (a opírá se i do testování jako takového) a následně Sternberg nabízí vlastní teorii IQ. Pojďme se podívat, co pěkného se dá v této publikaci najít.
Ti, co mě znají, asi vědí, že mou první přečtenou psychologickou publikací byly Freudovy Přednášky k úvodu do psychoanalýzy. Od té doby až podnes vidím v hlubinné psychologii jedinečnou cestu k poznání lidské duše. Během studia jsem se však střetl s mnoha výzkumy, které narušovaly původní Freudovy představy. Moderní teorie paměti a výzkum blízkého vztahu matky s dítětem (attachmentu) radikálně změnily náš pohled na to, jak má psychoanalýza vypadat. Do značné míry teoretici psychoanalýzy uznávají práci tzv. školy objektních vztahů (např. Winnicott). Vladimír Vavrda, český psycholog a psychoterapeut, nás v útlé knize seznamuje s tím, jak se může pod těmito vlivy moderním způsobem přistupovat k psychoanalýze.
Blíží se konec semestru a s ním i spěch a kvalt, dodělávání různých seminárek, prezentací a podobně. Na jeden z předmětů jsem si připravil drobný výzkum a pro další analýzu dat potřebuji ještě pár lidí, co mi vyplní dotazník. O co přesně jde? Kanadská psycholožka GENEVIEVE MARIE JOHNSON, Ph.D. vymyslela v jednom z posledních čísel Cyberpsychology&Behaviour 3 dimenze internetového chování. Aby toho nebylo málo, tak k nim vytvořila dotazník, který je má měřit. Dotazník jsem ze článku vzal a přeložil do češtiny, naleznete ho dále. Už jsem sběr dat ukončil, děkuji všem, co přispěli a brzy čekejte vysvětlení, o čem to vše mělo být.
Tak, a je to tady. Slíbený článek o trendu singlovství přichází. Vypracoval jsem ho na Vývojovou psychologii a vypracoval jsem ho s nezvyklou chutí a zápalem. Poslední dobou se totiž otázka skrytá v titulku stává stále více aktuální. Trend solitérního života se k nám dostává z USA přes západní státy EU. Ovšem, co to vlastně znamená „být single“? Odpověď je složitější, než se zdá. 
Po obrovské mediální masáži o tomhle snad ví každý. V Praze v Lucerně se koná jedinečná výstava různě naaranžovaných mrtvých Číňanů. Někdo křičí, jak je to hrozné, jiní si libují a vzdělávají se při pohledu na rozpitvaná těla. Takovou příležitost k testu vlastní etiky a síly svého žaludku jsem si nemohl nechat uniknout. A tak jsem vyjel do Práglu plný rozporuplných očekávání...
Z takových čtyřech knížek se dá zadělat na kvalitní salát. Vezmete hutné stránky plné zajímavých historických faktů, šoupnete do toho trochu romantiky a nakonec to zalijete notnou dávkou kvalitní filozofie. A pokud už teď necítíte říznou hořkosladkou vůni lákající všechny nervové buňky, pak čtěte dál o díle děl sepsaném Lvem Nikolajevičem Tolstým.
Černý plamen tančící polku po (pohlavních) údech anonymních buzerantů mi znovu dokázal, že umí psát. Někomu asi nebude sága o věčném návratu do stavu nezaměstnanosti úplně po chuti, ovšem já jsem si ji užil jako kvalitního ranního posezení na míse. Poslouchám při čtení nové album Xavera Baumaxi, takže můžete v téhle knižní recenzi zachytit i ozvy jednoho hudebního burana ze severu Čech.
Na blogu IamKryšpín vznikla 
Jednou jsem si to tak šinul do knihovny, když tu náhle u dveří spatřím stůl plný knih s nápisem „Vyřazeno“. Ani chvíli jsem neváhal a začal si prohlížet tituly. Z bláta jsem nakonec vytáhl opravdový klenot… krásně ilustrovanou sbírku sci-fi povídek z roku 1985. Ta jména: Clarke, Asimov, Lem, Bradbury, Dick a mnoho mnoho dalších známých i méně známých mistrů žánru. Pojďme můj objev prozkoumat detailněji.
Vždycky mě zajímala pole nezoraná, do kterých se poctivý usedlý muž neodváží zajet pluhem poznání. A je to tu! Evoluční psychologie vycházející z oblíbeného Darwinova učení nám ukazuje, že jsme tak nějak předurčeni se ku..it a za ku..ami chodit. Už jen vehementní odmítání podobných myšlenek mě popuzovalo. Jako zlobivé dítě jsem si musel začít hrát se sirkami a lahví propan-butanu. Uvidíme, jestli to vybuchne. Postarší dáma s PhDr. mě ohodnotila 2- a chtěla „vysvětlit“ některé „šokující“ věty – tyto myšlenky zvýrazním tučně, aby je nepozorný čtenář náhodou nepřehlédl. 
V roce 2000 vydala Mladá fronta velmi poučnou knihu o souvislostech těla a duše. Napsal ji profesor medicíny, neurolog Antonio Damasio, který dostal tolik vědeckých cen, že se nevejdou na poctivý kuchyňský stůl. Už v úvodu Damasio říká, že všichni lidé všechno v knize nepochopí. On se ale bude snažit shrnout problematiku emocí, rozumu a lidského mozku co nejpochopitelněji a přitom stále zcela pravdivě (jak víme, stručnost jinak často vede k nedokonalosti). Tedy, Antonio už čeká s muletou v ruce, aby vyzval býka Descartesa.
Před chvílí jsem dočetl knížku od kolegy (psychologa) Daniela Golemana, která se vyjadřuje k nyní oblíbenému tématu „citové chytrosti". Četl jsem už několik velmi zapálených, očividně z jeho knihy vycházejících, seminárek středoškoláků na tohle téma. Připomnělo mi to debatu o grafologii, něco pravdy na tom je, ale jinak vata, vata, vata. Chcete vybřednout z populárního pseudopsychologického klamu učiněného v nesmyslné honbě za penězi? Čtěte dál...
V třetím a závěrečném díle série o díle Mihaly Czikszentmihalyiho se zaměřím na podstatu prožitku štěstí – na stav plynutí. Nejprve se podívám na jeho vlastnosti, čím se vymyká oproti normálnímu (rozuměno běžnému) prožívání. Dále zkusím podat stručný výčet činností, při nichž často dochází k „plynutí".
Zlý astrolog a sakra dobré peníze, o tom bude dnešní textík. Přes historii až k současnosti mnoho lidí využilo lidské důvěřivosti a dostalo se k neuvěřitelným sumám peněz a ještě neuvěřitelnějšímu množství moci. Chci vám odhalit jednu z fint pseudovědců, fintu, jejíž základy dlí v síle lidské víry a běžně se vyskytujícím egocentrismu. Pojďme se podívat na co přišel psycholog Bertram Forer už v roce 1948.
V prvním díle mého krátkého seriálu o Mihalym Czikszentmihayim a jeho knize O štěstí a smyslu života jsem popsal Mihalyho základní myšlenky týkající se smyslu života a překážek bránících nám ve štěstí. Dnes se budu zajímat o to, jaký má vliv kultura na štěstí jednotlivce. Vyplatí se jedinci bezvýhradně se začlenit do společnosti? Nebo je tomu naopak?
Po letech pubertálního utrpení jsem skoro přestal věřit, že někdo dokáže účinně řešit základní existenční otázky bez náboženského nebo naopak nihilistického pathosu. Všichni spisovatelé se k životním problémům stavěli jednoznačně: „Buď věříš v boha, nebo v Nic.“ Střední cesta existuje a na smysl života lze nahlížet i jinak než na hádanku, jejíž řešení se člověk dozví až po smrti. Mihaly Czikszentmihalyi, americký psycholog maďarského původu, vidí smysl života v kvalitě našeho prožívání, které můžeme ovlivňovat a vybrušovat, ve štěstí.
Už čtvrtým rokem píšu pro web Freehry.cz. Přežil jsem dva šéfredaktory, jednu dobu jsem byl dokonce zástupce šéfredaktora, ale nakonec jsem zjistil, že mi nejvíc vyhovuje stát přímo v první linii: Hrát hry, psát o nich, a pak je zas hrát… krásná práce… i když na nové Porsche si tím nevyděláte, ale o to mi nikdy nešlo. Byl jsem vždycky nadchnut tím, kolik úsilí lidi věnují něčemu, za co později nechtějí ani halíř. Za léta recenzování mi pod rukama prošlo několik titulů hodných delší pozornosti – zasekl jsem se u nich i na pár týdnů a nebyla se mnou rozumná řeč… ani přes ICQ. Dnes vám nabídnu desítku takových hřebů do hlavy, co si jen tak nevytáhnete a zbudou po nich nadosmrti jizvičky.